Bazény Myrtha: Jako projektový manažer pracujete na zakázkách, v nichž se uplatňuje technologie Myrtha. Liší se nějak zásadněji práce projektového manažera u těchto zakázek od prací, kde se bazény realizují pomocí jiných technologií?

Ne, ta práce je prakticky stejná. Projektový manažer řeší u všech bazénů od začátku nějaké akvizice obchodních činností, pak se jedná o intenzivní spolupráci s projektanty a dál to záleží na tom, jak to má firma nastavené. U nás ve firmě je to nastavené tak, že já si řídím přípravu realizace a rovněž pak mám na starosti i stavbu.

Nedávno jste předávali zrekonstruovaný bazén v bratislavské plovárně Pasienky. Proč se investor rozhodl pro technologii Myrtha?

Na Slovensku jsou celkem pozitivně nakloněni téhle technologii, včetně Slovenské plavecké federace. Na Pasienkách se ji rozhodli využít pro výukový bazén, to znamená bazén pro přípravu malých plavců. Chtěli, aby se ti školáci vychovávali v identických podmínkách, v jakých pak třeba jednou budou soutěžit.

Přiblížil byste, jak proces rekonstrukce výukového bazénu probíhal?

Na začátku šlo o stržení stávající vyvložkované technologie, tam to byla bazénová fólie, pak otryskávání bazénového tělesa tak, aby ve výsledku zůstala čistá železobetonová vana bez nějakých lepidel a zůstatků. Většinou se demontují prvotní příruby, vtokové trysky a podobně. Dochází k modifikaci odtokového žlabu, do kterého potom padá ta voda v bazénu. Pro nás je důležitým cílem, abychom měli krásný povrch, pokud možno rovný, a ve chvíli, kdy je prázdná železobetonová vana otryskaná, někde vystěrkovaná, pokud je to nutné, tak přichází naše technologie. V podstatě do té železobetonové vany vložíme systém toho bazénu, takže bazén stojí v té vaně, ve které byl předtím.

V bratislavském plaveckém areálu Pasienky jsou dva bazény – pětadvacetimetrový výukový bazén a padesátimetrový plavecký bazén, který je, pokud vím, největším krytým bazénem v Bratislavě. Proč se investor rozhodl použít technologii Myrtha jen u toho menšího bazénu?

Jedním z důvodů byl omezený rozpočet, takže větší prioritu měla vzduchotechnika, ochozy, tribuny a podobné věci. Hlavní důvod, proč se nerekonstruovala velká bazénová vana, bylo to, že investor i provozovatel požadovali zachování kachliček v bazénu. Pokud se nepletu, šlo o to, že budova má historický ráz, proto ji nechtěli úplně měnit.

Jak dlouho rekonstrukční práce u výukového bazénu na Pasienkách trvala?

Bylo to zhruba pět měsíců. S přerušením. Vysvětlím proč. My jsme tam nastupovali v lednu a zhruba v polovině března jsme dokončovali první fázi. Rozfázované to bylo na základě domluvené spolupráce se stavební firmou HBH, která byla generálním dodavatelem té zakázky. V první fázi šlo v podstatě o vyvložkování bazénové vany, osazení nových stěn, osazení odtokových žlabů. Druhá fáze bylo dokončení toho dna, to znamená vyvaření fólie na dně, montáž trysek a podobně. Ta druhá fáze trvala necelý měsíc. Celkově nám to tedy trvalo zhruba čtyři a půl měsíce.

Řešili jste během prací nějaký vážnější problém?

Žádný vážnější problém nenastal. Pro nás byla důležitá zkušenost z předchozí rekonstrukce bazénu v pardubickém plaveckém areálu Cihelna. Většinou je to tak, že začínáte menší zakázkou a postupně jdete do větších, ale my jsme to měli naopak. V Pardubicích šlo o největší venkovní koupaliště v České republice s různými atypy. Nebylo to vůbec jednoduché, ale poprali jsme se s tím a získané zkušenosti jsme pak využili v Bratislavě.

V budoucnu vás čekají rekonstrukce velkých plaveckých bazénů. Co závodní plavci nejvíc oceňují na technologii Myrtha?

V bazénech postavených technologií Myrtha se lépe plave. Je v nich lepší viditelnost, a to díky modré a bílé barvě, kterou je potažený ten nerez. Díky tomu vidí plavec na konec bazénu. Takže světelnost, výborná orientace v bazénu, to je pro plavce zásadní benefit. Další velké plus je, že máte nádherný přehled jako trenér. Při výuce dobře vidíte, jak člověk plave. A je to výhodné i pro plavčíky.

 

Václav Cílek se dlouhodobě zabývá krajinou a vodou. Proto nás potěšilo, že si našel čas odpovědět na několik našich otázek. „Dnes u nás skončila klimatická krize,“ řekl krátce po nástupu do funkce ministra životního prostředí Petr Macinka. Jak se vám to poslouchalo?

No třeba v Ugandě by mu to neprošlo. A ve Francii zřídili právě z důvodu zrychlujících se změn prostředí Ministerstvo pro ekologickou transformaci. Jeho ministryně stojí v politické hierarchii a diplomatickém protokolu hned za premiérem. Toto postavení se pochopitelně netýká jen zemědělství, ale i energetiky a přebudování celé společnosti. Ministerstvo pracuje s referenčním scénářem +4 °C, kdy očekává ve střední Francii oteplení +2 °C do roku 2030, +2,7 °C do roku 2050 a +4 °C do roku 2100. Tento scénář slouží jako základ pro veškeré plánování včetně zemědělství, lesnických programů i infrastruktury počínaje stavbou silnic až po chlazení jaderných elektráren. Francie zároveň řeší problém 5,2 milionu energeticky nevyhovujících bytů (tzv. „passoires thermiques“), které jsou v létě neobyvatelné kvůli přehřívání.

Problém energeticky nevyhovujících bytů řešíme i u nás. Hlavním nástrojem jsou dotace. Stát se snaží motivovat vlastníky, aby rekonstruovali. Co můžeme podle vás převzít z francouzského modelu?

Vždy je lepší podívat se, jak věci dělají jinde, než jít autentickou českou cestou, která obvykle začíná a končí velkou diskusí a mezitím se změní vláda a financování.

Jak hodnotíte současné stadium vývoje klimatu na Zemi?

Je to stav globální akcelerace změn. Kromě běžně udávaných modelů se uplatňuje „kontinentální vysušování“ (continental drying), tedy ztráta vody na souši. Oteplovací trend však může zvrátit buď série sopečných výbuchů, jaké asi vedly k jednotlivým vlnám malé doby ledové, nebo omezení funkce mořských proudů, které na sever přinášejí teplo. Pokud by došlo k ochlazení severní Evropy, tak zároveň dojde k oteplení rovníkové oblasti a výsledkem bude rychlejší střídání extrémů a silnější větrné proudění.

Jaké klimatické změny považujete pro Českou republiku za nejzásadnější v horizontu příštích dvaceti let?

Vlny veder v létě vedoucí ke zvýšení počtu nadbytečných úmrtí (asi 70 tisíc lidí v západní Evropě v letech 2022–23). Chronické sucho s nižšími říčními průtoky o asi 20 procent. Erozní eventy a zvýšené riziko lokálních, tzv. pluviálních povodní na menších a malých tocích.

Mluvíte často o vodě jako o klíčovém prvku budoucnosti. Co je největší překážkou v lepším hospodaření s vodou?

Stav půd a oteplení ČR asi o 2,2 °C, viz Berkeley Earth.

Organizace Berkeley Earth uvádí, že v Praze je trend oteplování dokonce 2,75 °C na století. To znamená, že dlouhodobý trend růstu průměrných teplot v Praze – a v poněkud menší míře ve velké části České republiky – je výrazně nad globálním průměrem, který je asi 1,5 °C od předindustriální doby. Co považujete za prozíravou reakci Pražanů na tento trend?

V Praze existuje navíc problém tepelného ostrova, který přidává k celkové oteplovací trajektorii již dnes nejméně 1,2 °C. Pro Prahu existuje detailní tepelná mapa města. Z hlediska městských čtvrtí jsou na tom nejhůř místa bez zeleně jako například Maniny nebo části Nového Města. Základní strategií je nejprve měření teploty, nejlépe několik dní po nástupu vlny vedra. Tak zjistíte kumulační a saturační efekt dlouhodobě proteplených ploch. Pak si uděláte mapu míst, kudy chodí nejvíc lidí, a přes sebe položíte tepelné anomálie a lidské aktivity. Pak pokračujete dál podle mnoha docela osvědčených postupů.

Kromě teplých ploch o ploše několika hektarů existují i extrémně teplá místa například v horních patrech panelových domů. Na takováto místa se zaměříte. Kromě toho potřebujete studené místnosti v nemocnicích a zeleň pro školky. Záleží na místě a okolnostech. A také vůli s tím něco dělat. To je ta prozíravost.

 

Co by geolog a klimatolog Václav Cílek dnes poradil starostovi malé obce, který chce připravit svůj region na klimatické extrémy?

To se nedá stručně říct. Ale třeba na webu Akademie věd České republiky se dají stáhnout dvě brožury v rámci projektu „Věda kolem nás“ s názvy Zadržování vody v krajině od pravěku do současnosti a Adaptace města na klimatickou změnu. Důležitý je i portál Intersucho. V zásadě má každá obec jiné podmínky. Žádný univerzální návod neexistuje.

Je obec, město nebo oblast v České republice, které byste označil za příkladné v přípravě na klimatické extrémy?

Nejspíš Koněpruské jeskyně. Tato tematika nás začne zajímat, až situace nastane a státu mezitím dojdou finance na potřebná řešení.

Letos si připomeneme osmisté výročí úmrtí Františka z Assisi, patrona ekologů. Jeho spiritualita stála na radikální pokoře vůči přírodě a odpovědnosti za svět. Zdá se ovšem, že dnešní svět, ve kterém se prosazují různé autoritářské a diktátorské režimy, Františkův odkaz moc nezajímá, snad s výjimkou mladé generace. Vsadil byste si na mladé lidi jako na ty, kteří v příštích desetiletích změní v globálním měřítku postoj k naší planetě směrem k většímu respektu a k větší úctě k ní?

Mladí lidé zdědí zhuntovanou planetu a rozebrané finance. Takže nejdřív budou v rámci války generací protestovat, pak nás proklejí. A nakonec jim nezbude nic jiného než opět změnit svět. Ne z nějaké františkánské úcty, ale aby v něm vůbec mohli žít.

Káva i čaj mají širokou základnu příznivců – od nenáročných konzumentů až po na slovo vzaté fajnšmekry. A každému se někdy stane, že si řekne: Dneska mi to nějak nechutná. Překvapivě často za to nemohou zrnka kávy ani lístky čaje, ale na vině je chlorovaná voda.

Nepřítel lahodného moku číslo jedna

Chlorování je levný a účinný způsob, jak chránit vodovodní síť před bakteriemi a dalšími mikroorganismy. Díky němu je voda bezpečná i po dlouhé cestě potrubím z úpravny až k vám domů. Hygienik tedy jásá, naše chuťové buňky už méně. I když se koncentrace chlóru běžně pohybuje jen mezi 0,05 a 0,25 mg/l, většina lidí okamžitě zaznamená, že voda je cítit po chlóru.

Možná vás překvapí, že charakteristickou chuť a nepříjemný odér nezpůsobuje samotný chlór. Tento světle zelený plyn reaguje s organickými nečistotami ve vodě: například s mikroskopickými zbytky rostlin, biofilmem v potrubí nebo třeba i v bazénech, se stopami potu a kosmetiky. Reakcí vznikají chloraminy, které mají mnohem výraznější zápach než samotné dezinfekční činidlo. A právě chloraminy jsou nejčastějším důvodem, proč nám pitná voda z kohoutku někdy nevoní a dokáže zkazit požitek z oblíbeného nápoje.

Aby to byl váš šálek kávy

Káva je chuťově bohatý nápoj. Obsahuje údajně více než 800 identifikovaných aromatických sloučenin. A většina z nich je extrémně citlivá na oxidační činidla typu chlóru. Co s kávou udělá:

• Potlačí jemné kyselé tóny a ovocné tóny, které jsou typické pro kvalitní výběrovou kávu.
• Zvýrazní hořkost, takže i dobře připravená káva může chutnat „přepáleně“, tvrdě a ploše.
• Nápoj po sobě zanechává takzvaný „chemický ocas“, nepříjemnou pachuť v ústech.

Výsledkem je káva, která chutná mdle, hořce a nečistě, i když je připravená ze špičkových zrn v profesionálním kávovaru. A k tomu stačí stopové množství. Navíc chlór urychluje korozi vnitřních kovových částí kávovaru a tvorbu usazenin. Lahodnou kávu ale nedělá jen voda zbavená chlóru, ale i řada dalších okolností.

Proč káva chutná doma jinak než v kavárně?

Možná to znáte: koupíte si skvělou kávu v oblíbené kavárně, doma použijete stejná zrna, podobný recept – jenže výsledek je jiný. Většina lidí začne řešit mlýnek, kávovar či techniku přípravy. Jenže rozdíl dělá voda.

Kavárníci to vědí. Proto se v kavárnách často používají filtrační nebo úpravné systémy, které nejenže odstraňují chlór, ale zároveň nastavují ideální minerální složení vody pro kávu. Díky tomu je chuť konzistentní, čistá a vyvážená.

Nezisková organizace Specialty Coffee Association doporučuje vodu, která je:

• středně mineralizovaná (TDS kolem 150 mg/l),
• mírně tvrdá, s vyváženým obsahem vápníku,
• neutrálního pH,
• střední alkality (kolem 40 mg/l),
• s nízkým obsahem sodíku.

Taková voda umožňuje vyváženou extrakci, zvýrazňuje sladkost, čistotu a komplexitu kávy a minimalizuje rušivé tóny.

TIP: Chcete-li mít jistotu, že kavárna, do níž míříte, vaří kávu dobře a dbá na kvalitu vody, zkontrolujte si hodnocení daného místa třeba v aplikaci European Coffee Trip.

Chlór ničí jemné aroma, ale robustní černý čaj ho snese

U čaje záleží na tom, co máte právě v hrnku. Zatímco výrazné černé čaje se dají pít i zalité převařenou kohoutkovou vodou, zelené a bílé si neužijete. Důvod je nasnadě: chlór obsažený v pitné vodě reaguje s polyfenoly v lístcích čaje, které jsou zodpovědné právě za jemnou chuť zelených a bílých čajů, jejich specifické aroma i zdravotní benefity. Vzniklé sloučeniny bohužel chuť kazí.

Běžný černý čaj leccos odpustí

Černé čaje s plným, silným a výrazným chuťovým profilem chlór částečně přebijí. Horší kvalita vody vás tolik nepotrápí, pokud pijete:

• Assam zpracovaný formou CTC,
• Ceylon z nížinných oblastí,
• English Breakfast / Irish Breakfast,
• běžné sáčkové čaje.

Tyto čaje mají vyšší obsah tříslovin, postrádají jemné aromatické odstíny, snesou vyšší teplotu louhování a často se pijí s mlékem a cukrem. Jistá hořkost a svíravost se u nich předpokládají.

Zelené a bílé jsou citlivější

Oproti tomu u jemných typů má kvalita vody bezprostřední vliv na chuť. Jde zejména o:

• zelené čaje,
• bílé čaje,
• japonské čaje (Sencha, Gyokuro),
• kvalitní darjeelingy (first flush).

Čaj ztratí na sladkosti a nabere na trpkosti. Potlačí se aroma a květové a svěží tóny. Do popředí vystoupí „dezinfekční“ odér. Barva nálevu může zmatovat, zšednout nebo ztmavnout. Na chuti či pachuti čaje se podílí i pH vody, teplota a délka louhování.

Odstát, převařit, či filtrovat?

Co s tím? V domácím prostředí neovlivníte tvrdost vody, pH nebo obsah sodíku, pokud neplánujete pořídit zařízení typu reverzní osmózy, iontové výměníky nebo jiné pokročilejší úpravny vody. Chlóru se ale zbavit můžete. Mnozí radí prostě nechat vodu odstát. Je pravda, že chlór je těkavý a postupně se odpařuje. Pokud necháte vodu v otevřené nádobě stát několik hodin, část chlóru vyprchá. Je to ale zdlouhavé a tato metoda nefunguje na chloraminy.

Ani převaření nemá na chuť výrazný pozitivní účinek. Varem aromatické chloraminy neodstraníte. Naopak. Některé chutě var ještě zkoncentruje, protože část vody odpaří a minerály zůstanou. A to je přesně opačný efekt, než jakého chceme docílit.

Filtrace přes aktivní uhlí: osvědčené řešení

Jak tedy v domácích podmínkách postupovat? Nejrychlejší a nejúčinnější způsob je filtrace přes aktivní uhlí. Filtry s aktivním uhlím odstraňují chlór, chloramin, pesticidy, zbytky léčiv, organické látky, pachy a pachuť. Na trhu se nabízí filtrační konvice, poddřezové filtry i filtrační systémy přímo na přívod vody. Odměnou vám bude čistší chuť, výraznější aroma a radost z každého šálku.

 

Sníh na horách není samozřejmostí. Zimní sezóna se výrazně zkrátila a změna se netýká jen vyšších poloh. Statistiky posledních let neúprosně zaznamenávají stále vyšší počty dní s teplotami nad nulou napříč celou republikou. Místo sněhu přichází déšť a sněhové srážky nezřídka rychle odtají.

Když porovnáme průměrný počet dní se sněhovou pokrývkou v obdobích 1961–70 a 2011–20, přišli jsme o celou polovinu dní s bílou nadílkou. O dvě třetiny ubylo dnů, kdy jsme mohli vytáhnout běžky, protože sněhová vrstva dosahovala alespoň deseti centimetrů. Zatímco v nížinách nesněží vůbec, nebo se sníh udrží jen několik dní, sníh na horách nastupuje později, roztaje i několikrát za sezónu a v březnu jej najdeme už jen na hřebenech.

Místo té ladovské se prototypem české zimy stává zima 2023/24: tehdy spadlo sice o 66 % více srážek než v dlouhodobém průměru let 1961–2000, ale podíl těch sněhových dosáhl jen 70 % obvyklého množství.

Sníh: vodní banka i peřina, která chrání

Sníh v krajině neplní jen estetickou a volnočasovou roli. Je to sofistikovaná zásobárna vody. Během zimy ukládá srážky ve formě sněhu a postupně je uvolňuje během jarního tání. Když sníh chybí, voda odtéká příliš rychle. Zimní deště a brzké jarní tání neumožní vodě dostatečně se vsakovat do půdy a doplnit tak podzemní vody. Výsledkem jsou jarní povodně následované suchy. Aktuální stav spodních vod a sucho nejen v ČR monitoruje od roku 2012 vědecký projekt InterSucho, kde najdete názorné mapy a grafy se statistikami, například v on-line publikaci Podnebí, počasí a zemědělství.

Sníh jednoduše funguje jako přírodní „vodní rezervoár“ – bez něj krajině chybí cenné zásoby vody.

Zemědělce potěší sníh na horách i v nížinách

Sněhové srážky mají přímý vliv na výnosy: sníh vytváří izolační vrstvu, která chrání zimující plodiny před holomrazy a výkyvy teplot, které by jinak spící rostliny poškodily. Bílá nadílka tedy potěší i pěstitele v nížinách. Ne nadarmo se říká: „Únor bílý, pole sílí.“

Nedostatek sněhu v horských oblastech znamená nižší zásobu vody pro start vegetační sezóny, kdy se rostliny probouzí a potřebují závlahu nejvíce. Nedostatek přirozené vláhy se promítne buď do výnosů, nebo do nákladů.

Zrádné klima: mrazy v době plné vegetace

Slunce, teplo a brzký nástup jara působí na člověka nadějně, ale nesou s sebou velké riziko pozdních mrazů. Už naši předkové varovali před chladnými květnovými dny. Pankrác, Servác a Bonifác ovšem v minulých dobách tolik nezmohli, protože vegetace nebývala v tak pokročilé fázi růstu. Rychlé jarní oteplení ale dělá z rozmaru počasí polibek smrti: ledoví muži poškozují nebo i zcela ničí nakvetlé stromy a zárodky plodů i ozimy na polích. Přesně to se stalo v roce 2024, kdy advekční (lidově „průvanové“) mrazy tvrdě zasáhly české ovocnářství. Kromě jabloní, švestek, ořešáků a vinic poškodily i vysokovýnosové ozimy: pšenici, ječmen, žito a řepku.

Pro ekonomiku a sport je sníh na horách zásadní

Úbytek sněhu má ale i ekonomické a komunitní dopady na lyžařské oblasti, které jsou na sněhu závislé. V současnosti stále více spoléhají na technický, tedy umělý, sníh. Jeho výroba ale stojí hodně energie a vody, což pochopitelně zatěžuje životní prostředí.

Pro horské obce a podniky ale představuje zkracující se zimní sezóna finanční riziko, protože na ní závisí provoz podniků i obživa místních. Tento trend nutí horské regiony přemýšlet o alternativních turistických produktech nebo sezónních aktivitách.

Například Krkonošský národní park postavil Stezku korunami stromů či kompletně zrenovoval Muzeum Krkonoš, Jeseníky se soustředí na wellness turistiku a trasy pro cyklisty. Pohraniční horské oblasti se tak snaží zabránit úbytku pracovních příležitostí a odchodu obyvatel za prací jinam.

 

Výhled do budoucna: mírné zimy a změna krajinného rázu

Podle klimatických modelů se očekává, že pod 600 m nad mořem bude sníh během zimních měsíců stále vzácnější. Sníh napadne spíše výjimečně a na kratší dobu, než jsme byli zvyklí doposud.

Jak se vyrovnat s úbytkem stabilního přísunu vody

Změna klimatu a úbytek sněhu ovlivňují život v krajině, zemědělství, ekonomiku i fungování ekosystémů. Jak nahradit chybějící sníh na horách i v nížinách? V teoretické oblasti jsme víceméně připraveni, i česká legislativa umožňuje mnohé. Nyní jde „jen“ o to proměnit teorii v praxi. Stojí před námi mnohé výzvy:

• Intenzivnější zadržování vody v krajině: například obnova mokřadů, tůní a jezírek, zalesňování a terénní úpravy, které podporují vsakování vody.
• Adaptace zemědělských postupů: typicky zvyšování obsahu organické hmoty, mulčování, ochrana proti erozi, efektivnější hospodaření s vodou.
• Krajinné plánování s ohledem na klimatickou změnu: nezastavovat území klíčová pro vsakování vody či v záplavových oblastech, obnova zelených ploch a stromořadí či podpora druhově pestřejších porostů.
• Lepší využití přečištěných odpadních vod z ČOV k zavlažování pěstebních i okrasných ploch, chlazení v průmyslu či jako šedé vody v domácnostech.

Nejsme jedinou zemí, která se učí hospodařit s vodou. Oproti jiným ale máme obrovskou výhodu. Jsme prameništěm Evropy. Teď jde o to, aby nám voda neprotékala mezi prsty.

 

ČOV a zkušenosti ze zahraničí: Vaše cesta do společnosti ABPLAST Group vedla přes Anglii. Co konkrétně jste tam dělal v oblasti čistíren odpadních vod?

Do Anglie jsem se dostal po vysoké škole, na níž jsem studoval odpadové hospodářství a dokončil obor titulem inženýr. Vydal jsem se tam kvůli získání zkušeností a zdokonalení jazyka. V začátcích jsem pracoval na různých pozicích. U mého zaměstnavatele měli shodou okolností instalovanou ČOV. Měli jsme nasmlouvaný servis s externí společností a já jsem dělal běžnou údržbu, která se doporučuje. Jednou přijel servisní technik a bavili jsme se o tom, že mám v oboru odpadového hospodářství určité zkušenosti. Následně jsem přes tohoto člověka kontaktoval onu firmu. Poslal jsem jim životopis a oni mně pak nabídli pracovní příležitost. Přijal jsem a začal jsem tam pracovat v roce 2014. Dělal jsem servisy plus instalace čistíren – jezdil jsem na už uzavřené obchody, kde jsem čistírny zprovozňoval. Nabíral jsem zkušenosti a časem jsem si udělal i kurz elektrikařiny. Pak už jsem mohl pracovat s elektrikou, zapojovat rozvaděče, postupně jsem začal i navrhovat rozvaděče, montoval jsem je u nás na firmě a připravoval jsem jednotlivé zakázky. Zkušenosti z Anglie se mi po návratu domů hodily a těžím z nich dodnes.

Kolik let jste strávil v Anglii?

V Anglii jsem strávil celkově sedm let, od roku 2013 do roku 2019. A v této firmě jsem byl pět a půl roku. V roce 2019 jsme se vraceli zpátky do Čech, narodil se nám syn a my jsme chtěli být blíž k rodině. Tady jsem začal pracovat ve firmě ABPLAST Group. Ve Vysokém Mýtě jsem si ještě doplnil vodohospodářské vzdělání, mají tam maturitní obor vodohospodářství.

Takže jste si už jako inženýr ještě doplňoval středoškolské vzdělání…

…přesně tak. Já měl z pražské zemědělky inženýrský titul na odpadové hospodářství, co se týče recyklace odpadu, kalu a různých věcí kolem, ale vodohospodářskou zkušenost nebo vzdělání jsem neměl. Proto jsem si ho doplnil. To mně do budoucna rozšířilo pracovní možnosti.

Ve firmě ABPLAST Group máte na starosti čistírny od 50 do 2000 EO. Jak se definuje tato čistírna odpadních vod?

Tyto čistírny jsou pro větší počet obyvatel. Slouží k odkanalizování hotelů, průmyslových areálů, místních částí obcí, popřípadě celé aglomerace obce. Je to něco jiného než způsob decentrální, kde máte jednotlivé domovní ČOV k tomu, aby se odkanalizovala jedna nemovitost.

Co znamená EO?

EO, tedy ekvivalentní obyvatel, je standardizovaná jednotka pro měření znečištění odpadních vod, která reprezentuje průměrnou produkci odpadní vody a organického znečištění jednou osobou za den, používá se k určení kapacity čistíren odpadních vod a navržení správné velikosti.

Jak se rozdělují čistírny podle velikosti?

Podle legislativy jsou tyto čistírny rozděleny na domovní čistírny do 50 EO, 50 až 2000 EO jsou čistírny odpadních vod pro malé aglomerace, čistírny nad 2000 EO jsou velké komunální pro města. My dokážeme postavit čistírny až do 2000 EO.

Můžete stručně popsat, co obnáší realizace takto velké čistírny odpadních vod?

Nejdřív se investor rozhodne, že chce odkanalizovat svoji obec, hotel nebo nějaké zařízení. Pak je potřeba projektová dokumentace, která popíše stávající stav, případně to, jaká ČOV se tam navrhuje, jaké parametry musí splňovat, jestli jde do vodoteče, nebo do vsaku a podobně. Následně se vyřizuje samotné povolení. Další fází je samotná realizace, kdy buď my, nebo externí stavební firma děláme stavební přípravu pro naši technologii. Když je tahle stavební připravenost zrealizována, tak přijíždí naše technologie a naši servisní technici, kteří čistírnu instalují, zprovozňují, propojují a aktivují.

Vy sám do toho procesu přicházíte ve kterém okamžiku?

Já jsem v tom procesu vlastně pořád.

V roce 2021 jste realizovali čistírnu pro 500 EO v areálu strojírenské firmy DIOSS Nýřany na Plzeňsku. V roce 2026 ji budete rozšiřovat na 1000 EO. Jak složitá je to záležitost?

Na začátku roku 2025 se zpracoval projekt a v současné době probíhá povolovací proces. V původním projektu jsme navrhli reaktory, vyráběné společností Aquatec, které se dají zapojovat sériově. Doplníme tedy další dva reaktory k těm stávajícím, a tím se zvýší kapacita odpadové vody, kterou je čistírna schopna přečistit. Důležité je, že budeme navazovat na realizaci z roku 2021, kde technologie, kterou jsme instalovali, umožňuje snadné rozšíření.

Kdybyste měl shrnout výhody vaší technologie, jaké by to byly?

Největší její předností je účinnost. Technologie Aquatecu je schopna si poradit s různým typem odpadní vody, funguje i při 20% zatížení a je šetrná k životnímu prostředí. Tím, že využíváme technologie balených ČOV, je realizace snazší a rychlejší. Příkladem je zmiňovaný DIOSS, který trval zhruba dva měsíce. Investor ušetřil a stihl celou realizaci v rámci povolení. Tady u této čistírny jsme realizaci udělali kompletně za devět milionů osm set tisíc Kč bez DPH. Oproti nabídce z jiné firmy, která byla ve výši kolem třinácti milionů, investor uspořil zhruba 20 procent z původní ceny.

Kolik středně velkých čistíren jste v této firmě dosud zrealizoval?

Od roku 2020 šlo o zhruba 50 čistíren různých velikostí.

Největší byla ta pětistovka?

Ano. Pak tam byly třístovky, dvě dvěstěpadesátky, dvěstědvacetpětky, zkrátka různé velikosti. Odkanalizovávali jsme jak obce, tak hotely, rekreační zařízení, školy, domovy důchodců nebo bytové domy.

Máte při své bohaté teoretické výbavě a praxi nějakou další ambici, profesní metu?

Chci se v tomto oboru dále rozvíjet, sbírat další zkušenosti, učit se novým věcem. A další metou je projektant a vše s tím spojené.

Vysvětlil byste na úvod, v čem spočívá technologie označovaná jako CaviPlasma, pod níž jsou podepsaní čeští vývojáři?

CaviPlasma® je patentovaná technologie vyvinutá ve spolupráci Masarykovy univerzity, Vysokého učení technického v Brně a Botanického ústavu Akademie věd České republiky. CaviPlasma synergicky spojuje hydrodynamickou kavitaci s nízkoteplotním plazmatem. Tímto spojením se ve vodě vytváří silné oxidačně-redukční prostředí tvořené radikály, ionty, elektrony, UV zářením a mechanickým stresem, což umožňuje bez použití chemie efektivně čistit velké objemy vod. Odstraňuje nejen nebezpečné mikroorganismy (bakterie, viry, sinice), ale i látky, které filtry nezachytí a objevují se v řekách, jako jsou například zbytky léků, hormonů a pesticidů (mikropolutantů).

Jaké množství vody za hodinu dokáže tato technologie vyčistit?

Už jedna testovací jednotka dokáže upravit jeden až pět krychlových metrů vody za hodinu, přičemž paralelním řazením jsme schopni upravovat i v řádu několika desítek metrů krychlových za hodinu. To nás posouvá z laboratoře rovnou do reálného provozu.

Jaké CaviPlasma má nebo může mít praktické využití?

CaviPlasma je zkoumána všude tam, kde se při lidské činnosti užívá voda – čištění a recyklace vody (odpadní a povrchové vody – efektivní likvidace sinic, bakterií, reziduí léčiv), zemědělství a chovy (čištění vody pro hospodářská zvířata včetně ryb, náhrada chemických pesticidů a hnojiv), průmysl a energetika (chladicí systémy, stavebnictví, konverze CO2 na syntetická paliva) – ale také například v onkologii.

Označil byste CaviPlasmu za revoluční technologii?

Plazmové úpravy vody se zkoumají už dvě desetiletí, ale my jsme konečně vyřešili ten největší problém: měřítko. Ostatní technologie dokázaly plazmatem upravovat mililitry či nanejvýš pár litrů za hodinu. CaviPlasma je revoluční proto, že se jedná o první technologii na světě, která dokáže pracovat v průmyslovém měřítku a upravovat hned několik krychlových metrů vody za hodinu. Navíc máme obrovskou výhodu v čistotě: na rozdíl od konkurenčních plazmových metod do vody nepřidáváme nežádoucí dusíkaté látky, které vodu okyselují. Naše úprava je tak šetrnější k životnímu prostředí.

CaviPlasma se nyní různě testuje. Jaký je váš obor testování?

Náš tým je sice malý, ale díky špičkové spolupráci s aplikačními partnery a výzkumnými institucemi dokážeme pokrýt tak široký záběr. Naše práce na Masarykově univerzitě spočívá hlavně v přímém vývoji a ladění technologických postupů pro danou aplikaci, aby byla CaviPlasma připravena pro rychlé a efektivní nasazení v reálné praxi.

Co vy osobně v rámci testování děláte?

Podílím se spolu s kolegy na Masarykově univerzitě na konstrukci a optimalizaci technologie, dále diagnostice plazmatu pro pochopení jeho principů a procesů a spolupracuji s ostatními partnery na výzkumu účinnosti technologie v daných aplikacích.

Technologie CaviPlasma už obdržela několik cen. Které z nich si nejvíc ceníte?

Technologie CaviPlasma řeší globálně aktuální problémy s vodou, což potvrdilo i několik ocenění napříč obory. Nejvíce si cením uznání, které zdůrazňuje transfer znalostí a technologickou inovaci, jako je první cena Transfera 2020 a zlatá medaile MSV 2021. Za naprostý vrchol považujeme to, že nás Technologická agentura ČR v loňském roce ocenila nejen v kategorii společnost, ale především celkovou, prestižní cenou Český nápad.

Proč jste v roce 2019 navázali spolupráci právě s italskou firmou Myrtha Pools?

Myrtha Pools představuje absolutní špičku mezi dodavateli sportovních i rekreačních bazénů a celých wellness center. Jejich technologie je unikátní, dlouhodobě prověřená a s úspěchem funguje po celém světě. Pro ABPLAST to byla příležitost posunout se mezi elitu a díky zastoupení pro Českou republiku a Slovensko realizovat projekty, které dříve nebylo možné vůbec nabídnout.

Kolik projektů jste s technologií Myrtha Pools již dokončili a na čem aktuálně pracujete?

Doposud jsme dokončili dva významné projekty. Prvním byl rozsáhlý bazénový areál v Pardubicích – plavecký areál Cihelna o ploše 3 600 m². Druhým pak rekonstrukce pětadvacetimetrového bazénu na bratislavských Pasienkách.

V přípravě máme desítky dalších projektů, jejichž časová osa se průběžně vyvíjí. Je třeba si uvědomit, že plánování bazénových areálů je legislativně i projektově velmi náročná disciplína, která běžně trvá pět a více let. V kratším horizontu – do tří let – aktivně pracujeme na šesti projektech. U dvou z nich očekáváme zahájení realizace již příští rok.

Proč pořádáte návštěvy sídla Myrtha Pools v Castiglione delle Stiviere a co tam mohou projektanti a investoři vidět?

Návštěvníci se dostanou přímo do centra výroby, vývoje a know-how firmy. Pod jednou střechou zde funguje kompletní technologie, projekce i výroba. Součástí je i působivý showroom, který představuje všechna dostupná řešení a produkty. Pracuje zde 65 projektantů, kteří připravují projekty pro celý svět. Součástí programu je také návštěva různých realizací bazénů a bazénových center v Itálii, což dává velmi konkrétní představu o možnostech technologie.

Co vás osobně na zastupování Myrtha Pools nejvíce těší?

Především to, že zastupujeme skutečného světového lídra s perfektně propracovaným a kvalitativně nekompromisním systémem. Italští kolegové jsou otevření individuálním požadavkům zákazníků a berou nás jako plnohodnotnou součást rodiny Myrtha Pools. Každoročně se účastníme globální konference, kde sdílíme zkušenosti i zajímavé projekty. Právě tam je krásně vidět síla celosvětové komunity Myrtha.

V čem spočívá hlavní přidaná hodnota technologie Myrtha Pools?

Když se řekne špičkový sportovní bazén, odborníci po celém světě znají jediné jméno: Myrtha Pools. Firma, která nastavuje standardy pro olympijské hry, mistrovství světa i nejprestižnější sportovní centra.

Tajemství úspěchu spočívá v revolučním modulárním systému panelů z nerezové oceli laminované speciální PVC vrstvou. Tato technologie zajišťuje mimořádnou životnost i odolnost. Charakteristický bílý či světle modrý povrch není jen estetickým prvkem – dokáže skvěle odrážet světlo, zlepšuje viditelnost pod hladinou, posiluje bezpečnost a snižuje nároky na umělé osvětlení.

Myrtha Pools působí ve více než 70 zemích světa a propojuje italský design, precizní inženýrství, špičkový výkon a ekologickou odpovědnost. Je to volba pro ty, kdo nechtějí dělat kompromisy a hledají nejlepší řešení na trhu za dostupnou cenu.

Proč AQUA FENOMÉN: Ačkoliv Česko s hlavním evropským rozvodím v pohoří Králický Sněžník bývá nazýváno „prameništěm Evropy“, má naše republika v oblasti vodohospodářství stále co dohánět. Chybí zde dostatečné povědomí o tom, že voda představuje bohatství, které musíme chránit pro budoucí generace.
Specialisté ze společnosti ABPLAST se vodě věnují dlouhodobě – v praxi, v terénu i na odborných fórech. A právě během cest po českomoravských regionech a diskusí s veřejností vyvstala potřeba platformy, kde by bylo možné sdílet odborné i praktické zkušenosti, inspirovat a prezentovat inovace. A tak vznikl AQUA FENOMÉN.

Ve svých počátcích měl projekt především nabídnout konzultace širší veřejnosti. Postupně se ale proměnil v komplexní platformu, která zvyšuje povědomí o vodě jako takové, její ekologii, technologiích a vodohospodářství. Potkává se zde praxe s osvětou, technologie s podnikáním, odborníci se studenty, projektanty, starosty i širokou veřejností. Potvrzuje se, že vodohospodářství není jen technický obor, ale odvětví, které ovlivňuje náš život daleko víc, než si uvědomujeme.

Školení, semináře a konference pro laiky i odborníky

AQUA FENOMÉN vede školení a semináře jak pro odbornou veřejnost, například pro projektanty, tak pro laiky, kteří potřebují řešit konkrétní situaci či se dovzdělat. Na osvětě spolupracuje s Ministerstvem zemědělství, Ministerstvem životního prostředí, The Czech Water Association, jednotlivými odbory municipalit nebo starosty obcí. Tradičně také spolupořádá konferenci o vodě, největší českou událost v oblasti vodohospodářství a životního prostředí.

Jedním z důležitých cílů projektu je zvýšit atraktivitu oboru u studentů středních a vysokých škol. Nadchnout pro vodu se projekt snaží například spoluprací se Střední školou stavební ve Vysokém Mýtě – dává studentům možnost nahlédnout do praxe a třeba připravovat články o souvisejících tématech. Vodohospodářství často není vnímáno jako atraktivní obor, ale AQUA FENOMÉN chce inspirovat mladé lidi a přitáhnout nové talenty. Obor vodohospodářství si totiž zaslouží pozornost – nejen jako technický segment, ale jako klíčová součást života společnosti.

Inovace jsou přirozenou součástí naší praxe

Na blogu AQUA FENOMÉN se zabýváme také inovacemi, které se v našem odvětví objevují. Například z dílny společnosti ABPLAST můžeme zmínit tyto technologické novinky:

• Unikátní CaviPlasma – vysoce účinné čištění vody od mikropolutantů a léčiv, které sklidilo ohlas mj. i na světové výstavě EXPO 2025 v japonské Ósace.
• Modulární Myrtha Pools – technologie nerezových panelů s laminovaným povrchem, která umožňuje rychlou výstavbu bazénů a wellness zařízení.
• Inovace v segmentu domovních čistíren odpadních vod v rámci spolupráce mezi společností ABPLAST a výrobcem populárních ČOV Aquatec.

Řešení projektu od A do Z ozkoušené v praxi

Zajišťujeme projekty – například čistírny odpadních vod pro obce – od úplného začátku až po uvedení zařízení do provozu. Díky zkušenostem specialistů ze společnosti ABPLAST dokážeme najít nejlepší řešení pro každou situaci. To znamená, že začínáme konzultací, následně zajistíme projektovou dokumentaci a povolení k vypouštění vod a stavebnímu řízení a nakonec realizujeme i samotné stavební práce, montáže a zprovoznění. Provedeme také zaškolení obsluhy a postaráme se o následný servis a údržbu. Zákazníci přitom mají možnost využít celý balík služeb nebo jen ty části, které zrovna potřebují. Cílem je vždy zajistit co nejefektivnější hospodaření s vodou.

AQUA FENOMÉN: Čištění odpadních vod je a bude důležitým tématem

Česká společnost jako celek zatím hodnotu čisté vody nedoceňuje. To je dáno historicky. Na rozdíl od severských zemí, kde už od 70. let fungovaly přísné normy, československý průmysl ještě v 80. letech vypouštěl odpadní vody bez jakéhokoliv čištění a zpětné kontroly. A i když na papíře už jsme západní země dokonce předstihli, naše mentalita stále často zůstává hluboko v minulém století.
Projevuje se to například tím, že stát stále dlouhodobě podceňuje kontrolu podniků. Naštěstí v průmyslových odvětvích i ve službách roste zájem o čisté řešení odpadních vod bez ohledu na státní kontrolu. Stále více firem totiž chápe, že ekologický provoz je ekonomičtější, nezapáchá a v neposlední řadě zlepšuje vztahy s místními obyvateli.

Další bolestí je zadržování vody v krajině, které se nedaří, ačkoliv legislativu už dávno máme. Věděli jste, že 30 procent srážkové vody z našeho území odteče? Každý den to dělá 16 až 22 000 olympijských bazénů vody. Vodou oplýváme, ale v letních měsících nelze zavlažovat trávníky a zahrádky z vodovodního řadu.

Na rovině širší veřejnosti zůstává povědomí o vodě, její čistotě a spotřebě problémem. Vypouštění znečištěné vody do přírody, zanedbané nebo chybějící obecní čistírny, špatné povědomí o dopadech chemikálií na vodní prostředí a vysychající drobné toky, které kdysi bývaly stabilními vodními zdroji. S tím vším se dnes a denně setkáváme.

Jak vodou neplýtvat a chytře ji využít? Řešením je efektivní hospodaření s každou kapkou, zadržování vody v krajině i nasazování moderních technologií, které umožňují její opětovné použití. Dnes, více než třicet let po revoluci, chápe stát i odborníci, že voda je klíčové bohatství a její ochrana je nezbytná pro naši budoucnost. A platforma AQUA FENOMÉN dokazuje, že v České republice existují lidé, kteří jsou připraveni uvádět teorii do praxe.

Zátor zasáhla velká voda nejen na podzim loňského roku, ale také už v roce 1997. Jak se u vás do roku 1997 řešily odpadní vody a co se změnilo po záplavách?

Zátor se v roce 1997 dostal do odlišné situace. Povodeň tehdy čistírnu odpadních vod (ČOV) nezničila, pouze ji poškodila. Po vyčerpání a vyčištění se ji podařilo opravit. Pravdou je, že technologie už v té době nedostačovala. Jakmile stoupla hladina řeky během jarního tání nebo při větších deštích, museli jsme obsah odčerpávat a vyvážet fekálním vozem až do ČOV Krnov. Výstavba nové čistírny se stále odkládala – až do další povodně, která byla pro zařízení fatální.

Co se s ČOV stalo v roce 2024?

Loňská živelní pohroma ČOV totálně zdevastovala. Přístřešek odplaval, technologie byla zničená a neopravitelná. Betonová vana na technologii se tak dočasně změnila v provizorní septik. Nejdříve jsme ale museli odstranit obrovské množství naplavenin a vyčistit ucpanou kanalizaci. Potom jsme prostor provizorně oplotili. Místo čistírny tu zůstala obrovská otevřená jímka, kterou jsme téměř denně vyváželi fekálním vozem.

Měli jste jasnou představu, jaké technické a technologické parametry by měla nová čistírna mít? Nebo jste zvažovali různé varianty a váš názor se postupně tříbil?

Nová technologie nám zpočátku jasná nebyla, nikdo ze zastupitelstva totiž nemá v tomto oboru odborné vzdělání. Věděli jsme ale, že potřebujeme na obsluhu i energii nenáročné řešení, které bude zároveň maximálně účinné.
Cesta k výsledku nebyla jednoduchá. Času bylo málo, stav havarijní a financování nejisté. Museli jsme najít spolehlivou firmu, správnou technologii a v rámci výběrového řízení zvolit ekonomicky nejlepší řešení. V té době obec navíc řešila spousty jiných, neméně důležitých problémů: popovodňové opravy ostatní infrastruktury, provoz školy, pomoc občanům, zajištění hygieny, bezpečnosti, financování… Nebylo to vůbec snadné. Kvalitní technologii se nakonec podařilo najít. Společnost ABPLAST Group nabídla řešení, které splňovalo naše požadavky, a navíc za příznivou cenu.

Novou čistírnu jste nedávno uvedli do provozu. Jak jste s ní spokojeni?

Konec dobrý, všechno dobré. Povodně nás sice dostaly do těžké situace, ale dnes máme plně funkční ČOV, v dostatečné výšce nad hladinou toku. A je vybavena novou, moderní technologií. Čas prověří, zda bylo naše rozhodnutí správné, ale zatím nenastal žádný problém. Oceňuju také spolupráci s pracovníky firmy a jejím vedením, ta byla na velmi dobré úrovni. Vystupování a řešení problémů profesionální.

Vznikly v průběhu stavby nějaké problémy?

Objevilo se pár drobných komplikací, ty souvisely s neznalostí místních poměrů. Dodavatel technologie ale všechno vyřešil.

Zajistili jste si po spuštění provozu nové čistírny nezávislou kontrolu vzorků vody?

Vzorky, které vyhodnotila nezávislá laboratoř, byly po spuštění provozu v pořádku. A aby vše dobře fungovalo i v budoucnu, máme s dodavatelem nasmlouvaný technologický a údržbový servis.

Kde je kohoutková voda bezpečná

Pitná voda: K zemím s nejvyšší kvalitou pitné vody patří státy s dlouhodobě silnou infrastrukturou, stabilní regulací a moderními technologiemi úpravy. V takových státech je voda pravidelně testovaná, splňuje přísné normy a často je dokonce zdravější než balená. Tady můžete bez obav otočit kohoutkem.

Evropská unie a Skandinávie: převládají podzemní zdroje

Většina evropských zemí čerpá vodu z podzemních zdrojů a z povrchových vod. Pitná voda na starém kontinentu podléhá jedné z nejpřísnějších legislativ na světě. Povinný minimální standard zahrnuje mikrobiologické a chemické ukazatele a pravidelné monitorování. Proto je zde zcela bezpečné používat vodu z řadu i k pití. Nejzajímavěji vodu upravuje stát Island. Ten používá netradiční přírodní filtraci: lávové horniny, které vodu dokonale vyčistí.

Severní Amerika: není USA jako Kanada

Kanada si na čistotě vody zakládá. Země javorového listu využívá většinou povrchové zdroje, například velké jezero Ontario. Neznamená to ale, že jde o vodu druhé jakosti. Například městečko Springwater nedaleko Toronta se chlubí jedním z nejčistších zdrojů na světě, místní voda obsahuje méně kontaminantů než arktické ledovce.

Veškerá voda na území Kanady se navíc pečlivě monitoruje. V USA také můžete pít vodu z kohoutku a běžně si ji objednáte i v restauraci. Nicméně v odlehlejších končinách je dobré mít se na pozoru. Riziko hrozí hlavně v oblastech se starou infrastrukturou: na vině je letité potrubí, nedostatečná úprava vody i zanedbaná údržba.

Austrálie a Nový Zéland: pitná voda z moře

Vedle tradičních zdrojů využívá Austrálie také oceán, stala se dokonce světovým lídrem v odsolování mořské vody. Velké odsolovací závody najdete v Perthu a Adelaide. Ty perthské údajně pokryjí až polovinu městské spotřeby pitné vody. Díky této strategii se kontinentu podařilo stabilizovat dodávky vody i během dlouhých období sucha. Australané jsou na svou pitnou vodu náležitě hrdí a stejně jako v USA ji fluoridují.

Singapur: zázraky vědy

Populární cestovatelská destinace má jednu z nejpokročilejších vodohospodářských soustav na světě. A také asi nejzajímavější skladbu pitné vody. Singapur využívá čtyři zdroje vody, takzvané „Four National Taps“: zachycuje dešťovou vodu, recykluje odpadní vodu (NEWater), odsoluje mořskou vodu a konečně dováží vodu z Malajsie. Zajímá vás, jak to dělají? O místním sofistikovaném hospodaření s vodou se dozvíte třeba v Marina Barrage nebo Singapore Science Centre.

Japonsko a Jižní Korea: bezpečná Asie

Většina japonské pitné vody pochází z řek a přehrad. Na její úpravu se ale velice dbá a stejně jako u nás se chloruje. Japonci milují vodu a kohoutkovou dostanete i v restauracích a veřejných budovách. Města učí pít své obyvatele vodu z řadu místo z PET lahví a mladí Japonci vytvořili aplikaci Mymizu, díky níž si načepujete vodu zdarma i mimo Japonsko.

Korejci si naopak často kupují vodu balenou. Přitom by nemuseli, v technologiích čištění vody a jejího monitoringu (Smart Water Grid) patří ke světové špičce. Zdejším kohoutkům tedy můžete věřit.

Je libo balenou, nebo si převaříte?

V mnoha zemích světa nicméně narazíte na nedokonalé filtrační procesy, kontaminaci rozvodných sítí, špatný technický stav potrubí nebo výskyt patogenů. Balená, převařená nebo filtrovaná voda se proto doporučuje:

• na Balkáně, v Rusku a v zemích postsovětského prostoru,
• v Turecku, Egyptě a na Blízkém východě,
• v jižní a jihovýchodní Asii,
• v Latinské Americe,
• ve většině afrických států.

V těchto oblastech kohoutkovou vodu nepijte ani v případě, že si ji dopřávají místní obyvatelé. Ti jsou na rozdíl od vás zvyklí na její mikrobiologické složení.

Kvalitu vody v cizině prověřujte

Před cestou si zjistěte, jak to s vodou v dané destinaci vypadá. Pomoci mohou cestovatelské stránky a blogy, ale i mapy zabývající se kvalitou pitné vody. V USA je to třeba kohoutková mapa neziskovky EWG.
S pitnou vodou vám pomohou i evropské stránky EAU POTABLE, kde najdete mezinárodní databázi pitných pramenů a veřejných fontán po celém světě. Místa s pitnou vodou můžete nejen vyhledávat, ale sami také přidávat a sdílet.

Pitná voda jako zrcadlo společnosti

Kvalita pitné vody z kohoutku není jen technická záležitost. Jde o jeden z nejvýraznějších ukazatelů vyspělosti a stability společnosti. Hodně napoví, jak se stát stará o nezávadnost vody, jak fungují čistírny odpadních vod a či s jakou podporou se vědci setkávají při vývoji nových vynálezů, jakým je například česká CaviPlasma.

Teče-li zdravá voda přímo z kohoutku, funguje obvykle i zdravotnictví, infrastruktura, vzdělávání a další klíčové oblasti života. Pitná voda je symbolem toho, jak si stát váží zdraví i budoucnosti svých obyvatel.

Bez vody nelze počítat

Umělá inteligence se na první pohled zdá být čistě digitální záležitostí – algoritmy, data a výpočetní výkon. Ve skutečnosti je ale její provoz pevně spojený s fyzickým světem a mimo jiné i s vodou. Datová centra, v nichž AI systémy běží, jsou obrovské haly plné serverů. Ty při svém výkonu generují množství tepla.
Chlazení vodou patří k nejúčinnějším cestám, jak zabránit přehřátí. Provozovatelé mohou zvolit uzavřený systém, který vodu recykluje a znovu využívá. Častěji se ale zatím používá takzvané evaporativní chlazení, při němž se část vody odpařuje a je nutné ji neustále doplňovat.
Do celkové vodní bilance patří samozřejmě i nepřímá spotřeba vody na výrobu elektřiny. V mnoha regionech se totiž používá v elektrárnách na chlazení nebo v rámci parního cyklu.

AI je nenasytný piják

Největšími spotřebiteli vody ve světě technologií jsou nepřekvapivě Google, Microsoft a Meta. Například Google v roce 2021 uvedl, že jeho datacentra za rok spolkla 16 miliard litrů vody, a v roce 2024 už uvádí 22,7 miliardy litrů.
Přesná data k AI neznáme, ale je jasné, že „vypije“ až miliony litrů vody denně. Velcí hráči se sice zavázali, že do roku 2030 vrátí do přírody více vody, než spotřebují, ale nároky AI zatím jen rostou. A to navzdory tomu, že vývoj přirozeně směřuje k efektivnějším architekturám, menším specializovaným modelům („small language models“) a optimalizaci hardwaru i softwaru.

Vědci jsou k závazkům skeptičtí

Spotřeba vody roste zejména při trénování velkých modelů. Čím výkonnější model, tím náročnější je jeho učení. Během tréninku běží tisíce až desetitisíce grafických čipů nepřetržitě celé týdny nebo měsíce. Jedna firma také zpravidla netrénuje jediný model, ale zkouší paralelně hned několik. O strmě rostoucí poptávce po elektřině se píše hodně, o vodě se zatím hovoří spíš v odborných kruzích.
Spoluzakladatelka AI Now Institute Kate Crawford uvedla, že „ve Virginii spotřebovávají datová centra více než 20 % energie tohoto státu a do roku 2030 toto číslo vzroste na 50 %“. Podle této vědkyně budou systémy umělé inteligence přímo konkurovat lidem v boji o půdu, energii a vodu.

Trénink AI versus prompty

Největší vodní stopu nese bezpochyby trénink velkého modelu. Během něj se odpařené litry počítají na stovky tisíc. Jednotlivý prompt by měl naproti tomu zanedbatelnou vodní stopu, kdyby nedošlo k masovému nasazení generativní AI do vyhledávačů, kancelářských aplikací a firemních systémů.
Naše drobné, každodenní prompty se slévají do ohromné řeky dotazů. Umělá inteligence jich řeší miliardy denně. I v tomto případě tedy musíme počítat s výrazným environmentálním dopadem. Na jednom každém z nás záleží.

Kde ušetřit: recyklace, vzduch či chlad

Provozovatelé datacenter i vývojáři umělé inteligence samozřejmě hledají technologie, které dokážou být úspornější a šetrnější k životnímu prostředí, protože vody není nazbyt. Nahradit ji není jednoduché.
Nově se zavádějí systémy, které umožňují opětovné využití procesní vody. Používá se i recyklovaná odpadní voda místo pitné a technologie, které odpar minimalizují.

Někde ale ani úspory nestačí. Podívejme se na Silicon Valley v Kalifornii a Phoenix a Chandler v Arizoně. Umělá inteligence zde prakticky bojuje o vodu s místními obyvateli, zemědělstvím a dalším průmyslem. Má smysl stavět nová datacentra v těchto rozvinutých, ale vysychajících regionech? Investoři by měli vždy pečlivě zvažovat dostupnost vody i klimatické podmínky regionu.

Alternativou k tradičnímu chlazení je využití vzduchu. Datacentra mohou vybírat mezi čistě vzduchovým chlazením, hybridními modely voda-vzduch a free coolingem, který využívá chladných klimatických podmínek. Vzduchové chlazení sice šetří, ale kvůli nízké efektivitě se zatím prosadilo málokde.