Voda? Nám to zní obyčejně, ale předkové to měli jinak

Tak třeba rituál otvírání studánek. V průběhu času téměř upadl v zapomnění, ale v posledních desetiletích opět ožívá. Rituál, který má zajistit dostatek vody, ukončit sucho a přivolat déšť, je považován za starý český lidový zvyk. Jeho kořeny ale sahají do předkřesťanských dob, kdy se věřilo, že studánky jsou posvátné a spojené s vodními božstvy. Je možné, že se tento zvyk vyvinul z keltských tradic; Keltové, kteří kdysi žili na našem území, totiž uctívali přírodu a vodní zdroje. Voda pro ně nebyla jen jedním z přírodních elementů, ale velmi často také branou – přelomem – mezi dvěma světy. Mnoho keltských bohů sídlilo v mlze nad jezery. Velké úctě se u Keltů těšily léčivé studánky.

Z keltské mytologie se zřejmě vyvinulo také házení mincí do kašen a studní. Lidé takto přinášeli peněžní oběť duchům nebo nadpřirozeným silám; věřili totiž, že tyto bytosti přebývají ve vodě, kterou vnímali jako životadárný a očišťující živel. Dnes je tento rituál spojený s příslibem, že se člověk na dané místo znovu vrátí. Neomezuje se zdaleka jen na Českou republiku, můžete se s ním setkat v mnoha zemích. Možná by se dalo říct: čím je kašna slavnější, tím větší obnos pod hladinou skrývá. Do vod známé římské fontány di Trevi se podle CNN ročně vhodí až 1,5 milionu eur, tedy kolem 38 milionů korun. Turista se postaví – jak velí tradice – zády k fontáně a hází minci pravou rukou přes levé rameno. Rituál proslavil film Tři mince ve fontáně z roku 1954. Co se s penězi „uloženými ve vodní záložně“ dál děje? Mince se po pravidelném výlovu darují římské katolické charitě, která je používá na pomoc chudým a na údržbu pečovatelského domu.

Univerzální význam vody

Voda je symbolem života, obnovy a očisty napříč kulturami a náboženstvími. Ať už se k některé ze starých tradic hlásíme více, méně, nebo se nehlásíme k žádné z nich, všichni se asi shodneme na univerzálním významu vody jako základní podmínky pro život na Zemi a nezbytné látky pro přežití všech živých organismů. Dost na to, abychom vodu nepovažovali za něco obyčejného, samozřejmého a všedního. Ostatně voda tvoří 50 až 70 procent lidského těla. Ctíce vodu ctíme sebe. Pečujme o ni. Třeba tím, že ji přečistíme v ČOV a znovu využijeme. Ani to není málo.