Václav Cílek se dlouhodobě zabývá krajinou a vodou. Proto nás potěšilo, že si našel čas odpovědět na několik našich otázek. „Dnes u nás skončila klimatická krize,“ řekl krátce po nástupu do funkce ministra životního prostředí Petr Macinka. Jak se vám to poslouchalo?
No třeba v Ugandě by mu to neprošlo. A ve Francii zřídili právě z důvodu zrychlujících se změn prostředí Ministerstvo pro ekologickou transformaci. Jeho ministryně stojí v politické hierarchii a diplomatickém protokolu hned za premiérem. Toto postavení se pochopitelně netýká jen zemědělství, ale i energetiky a přebudování celé společnosti. Ministerstvo pracuje s referenčním scénářem +4 °C, kdy očekává ve střední Francii oteplení +2 °C do roku 2030, +2,7 °C do roku 2050 a +4 °C do roku 2100. Tento scénář slouží jako základ pro veškeré plánování včetně zemědělství, lesnických programů i infrastruktury počínaje stavbou silnic až po chlazení jaderných elektráren. Francie zároveň řeší problém 5,2 milionu energeticky nevyhovujících bytů (tzv. „passoires thermiques“), které jsou v létě neobyvatelné kvůli přehřívání.
Problém energeticky nevyhovujících bytů řešíme i u nás. Hlavním nástrojem jsou dotace. Stát se snaží motivovat vlastníky, aby rekonstruovali. Co můžeme podle vás převzít z francouzského modelu?
Vždy je lepší podívat se, jak věci dělají jinde, než jít autentickou českou cestou, která obvykle začíná a končí velkou diskusí a mezitím se změní vláda a financování.
Jak hodnotíte současné stadium vývoje klimatu na Zemi?
Je to stav globální akcelerace změn. Kromě běžně udávaných modelů se uplatňuje „kontinentální vysušování“ (continental drying), tedy ztráta vody na souši. Oteplovací trend však může zvrátit buď série sopečných výbuchů, jaké asi vedly k jednotlivým vlnám malé doby ledové, nebo omezení funkce mořských proudů, které na sever přinášejí teplo. Pokud by došlo k ochlazení severní Evropy, tak zároveň dojde k oteplení rovníkové oblasti a výsledkem bude rychlejší střídání extrémů a silnější větrné proudění.
Jaké klimatické změny považujete pro Českou republiku za nejzásadnější v horizontu příštích dvaceti let?
Vlny veder v létě vedoucí ke zvýšení počtu nadbytečných úmrtí (asi 70 tisíc lidí v západní Evropě v letech 2022–23). Chronické sucho s nižšími říčními průtoky o asi 20 procent. Erozní eventy a zvýšené riziko lokálních, tzv. pluviálních povodní na menších a malých tocích.
Mluvíte často o vodě jako o klíčovém prvku budoucnosti. Co je největší překážkou v lepším hospodaření s vodou?
Stav půd a oteplení ČR asi o 2,2 °C, viz Berkeley Earth.
Organizace Berkeley Earth uvádí, že v Praze je trend oteplování dokonce 2,75 °C na století. To znamená, že dlouhodobý trend růstu průměrných teplot v Praze – a v poněkud menší míře ve velké části České republiky – je výrazně nad globálním průměrem, který je asi 1,5 °C od předindustriální doby. Co považujete za prozíravou reakci Pražanů na tento trend?
V Praze existuje navíc problém tepelného ostrova, který přidává k celkové oteplovací trajektorii již dnes nejméně 1,2 °C. Pro Prahu existuje detailní tepelná mapa města. Z hlediska městských čtvrtí jsou na tom nejhůř místa bez zeleně jako například Maniny nebo části Nového Města. Základní strategií je nejprve měření teploty, nejlépe několik dní po nástupu vlny vedra. Tak zjistíte kumulační a saturační efekt dlouhodobě proteplených ploch. Pak si uděláte mapu míst, kudy chodí nejvíc lidí, a přes sebe položíte tepelné anomálie a lidské aktivity. Pak pokračujete dál podle mnoha docela osvědčených postupů.
Kromě teplých ploch o ploše několika hektarů existují i extrémně teplá místa například v horních patrech panelových domů. Na takováto místa se zaměříte. Kromě toho potřebujete studené místnosti v nemocnicích a zeleň pro školky. Záleží na místě a okolnostech. A také vůli s tím něco dělat. To je ta prozíravost.
